{title: Alenka v říši divů}
{artist: Karel Zich}

{sov}
[G]Telegram s adresou svět,
[C]píšu v něm pět vlídných vět –[D] jedné [G]dívce.[D]
[G]Kdopak ví, kam jej zítra pošta doručí
[C]a kolik náhod mu poručí,
[D]chtěl bych jen vidět zář očí, které [G]budou jej číst.[D]
{eov}

{soc}
[G]A šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří,
sám [C]jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří,
bude [D]v očích mít úžas jak Alenka v říši di[G]vů.[D]
[G]I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já [C]chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist,
bude [D]v očích mít úžas jak [C]Alenka v říši [G]divů.[D]
{eoc}

{sov}
Já nechal všechna okna dokořán
a díval se na svět ze všech stran, jak se koulí.
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme,
snad adresu najde toto poselství mé.
{eov}

{soc}
[G]A šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří,
sám [C]jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří,
bude [D]v očích mít úžas jak Alenka v říši di[G]vů.[D]
[G]I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já [C]chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist,
bude [D]v očích mít úžas jak [C]Alenka v říši [G]divů.[D]
{eoc}

{sov}
Odmítli můj telegram
a řekli: „Poslat jej není kam – adresa schází.“
A celý den přemítám o dívce neznámé,
proč už se dávno neznáme,
snad adresu najde poselství.
{eov}

{soc}
[G]A šel bych cestou prašnou, co nikdo nezměří,
sám [C]jedenkrát bych s plnou brašnou cinknul u dveří,
bude [D]v očích mít úžas jak Alenka v říši di[G]vů.[D]
[G]I když dá mi košem, až řádky bude číst,
já [C]chtěl bych být tím listonošem, neboť jsem si jist,
bude [D]v očích mít úžas jak [C]Alenka v říši [G]divů.[D]

bude [D]v očích mít úžas jak [C]Alenka v říši [G]divů.[D]
{eoc}